První den v Tampere

Po příjezdu do Tampere mě na peronu čekal můj Finský tutor Heikki - velmi ochotný, trpělivý a milý člověk :). Vyhledali jsme bezpečnostní schránku na zavazadla (4 eura na 24 hodin :X) a já do ní narval všechny své batohy, abych je nemusel sebou tahat - byla naštěstí velká tak akorát. V hale nádraží jsme potkali ještě jednu opravdu hezkou a milou dívku z Portugalska - Anu, která také patřila do Heikkiho chráněné skupiny, tak jako já. Vylezlo z ní, že studuje architekturu, a miluje ryby :D, vlastně to bylo asi jediné co jí za celé ty dvě, nebo tři hodinky co jsme spolu strávili opravdu zajímalo - kde koupit dobrou čerstvou rybu a co se jí v Česku, nebo Finsku nejvíce :), Finsko si prý vybrala, protože je "severské" a jde jí tak jako mi o kvalitu vzdělání. Taky ale že ze všech severských států právě Finsko, protože je údajně nejvíce podobné Portugalsku. Zajímavé.. Prý tam mají jejich racci jiný odstín ;D Fotila zrcadlovkou a celkově mi přišla na jižanku až překvapivě pohodová, dokonce ani nebyla vůbec ošklivá, tudíž bod pro jižany :). Zašel jsem zkusit ATM, jestli mi už přišla druhá část stipendií, jenže na VŠB asi spí, protože mě bankomat odmítl :/, naštěstí mám u sebe ještě nějakou hotovost. Domluvili jsme se, že jako první zajdeme navštívit University of Tampere, kde mám svůj jazykový kurz a ještě dnes jsem se měl zastavit vyřídit nejdůležitější věci. Dostal jsem docela hezkou složku napráskanou mapami, dokumenty, programem kurzu a všemi možnými dalšími důležitými věcmi pro jeho absolvování. K tomu sponu a propisku :D asi ví, že ty mi Češi potřebujeme ;) UTA byla jen kousíček od nádraží, tak jsme byli rychle hotovi a přemýšleli co dál :) Prosadil jsem si, že chci zajít koupit pre-paid sim card, protože platit za roaming se mi nechce, obzvlášť když tu stojí minuta hovoru 0,06 eura (pěkně nás v ČR odírají). Tak jsme se vydali do velkého obchoďáku v centru - Koskikeskus, kde jsem jí získal za 8 eur s kreditem 7 eur :) Po té už jsem byl úplně spokojený, nikomu nic nechybělo a tak jsme se vydali si dát někam kávu a popovídat si. Heikki nás zavedl nedaleko na Laukontori, což byla vlastně nějaká zátoka u náměstíčka, kde stály všude stánky s jídlem, na vodě zaparkované loďky, nebo lodní restaurace a uprostřed malá ponorečka :D která tam snad stojí už od odchodů rusů, nebo jak to Heikki říkal :) Voda se třpytila, racci lítali, všude to vonělo jídlem a čerstvým vzduchem. Okamžitě jsem věděl, že tohle bude jedno z mých oblíbených míst v Tampere. Seděli a povídali jsme si dlouho, dokud mě nenapadlo, že by jsme se mohli zastavit do TOAS office, jestli se neuvolnil nějaký pokoj na srpen pro mě, tak jsme šli na nedaleký autobus - Heikki mi na jeho dopravní kartu koupil nějaké levné jízdné - prý to tam jde dokud mi není 24 let, což jsem mu byl samozřejmě vděčný, částku zaplatil a jeli jsme do kanceláře. My jsme vystoupili, Ana pokračovala v cestě, ten bus jel totiž až do Hervanty, kde ona už bydlí. Tam mi bohužel po delším čekání řekli, že stále nic nemají, nicméně tam měli zřejmě pro tyhle případy koše plné čokoládových bonbónů a tak mě to marné čekání ani tak moc neštvalo. Poté jsem se rozloučil i s Heikkim, který se vydal rovněž do Hervanty na koleje a pro mě k TOAS office přijel Karel, což je Čech žijící v Tampere se svou přítelkyní s kterým jsem plánoval již před svým příjezdem sportovní, nebo hospodské aktivity. Překvapivě jsme opět zamířili k Laukontori, pokecali o tamním životě - Karel mi povyprávěl, jak ho vyhodili z hospody kvůli horší Finštiny, protože si mysleli, že je opilý :D, domluvili jsme se spolu, že pokud by se rozjel obchod s dovozem Česko - Finsko a naopak, mohl by se mnou pro zboží jezdit jeho autem do Helsinek, což je fajn, teď už jen třeba zařídit o co se bude jednat a jestli to bude fungovat. Přemýšlel jsem o dovozu českého piva, to tu stojí 5 eur za 0.5. Já bych sem byl schopen legálně dostat týdně na 360 lahví Českého piva, kdyby byl někdo kdo by to koupil, byť jen za 2e, bylo by to 300e týdně a to se vyplatí :) Uvidíme. Po tom co jsme pokecali jsme jeli na nádraží, kde jsme vyzvedli mé věci a pak do nedalekého Dream Hostelu, kde nyní bydlím (fakt to tu je prozatím všechno dost blízko). U něj se rozloučili a já se vydal zařídit si ubytování. Naštěstí měli mou rezervaci a vše proběhlo v pořádku. Jsem sice v pokoji pro 16 lidí, mám ale postel v rohu u okna a překvapivě tedy i soukromí. Je to tu moc hezké, všude WiFi, takže nebýt té vysoké ceny za nájem, tak bych si i pískal. Po ubytování jsem se přes FB dohodl s jednou Francouzkou ze skupiny na procházku po centru - po cestě se ztratila a přišla o půl hodiny později :D Kdyby nebylo tam kde jsem čekal (opět Laukontori) tak hezky, tak bych ani nečekal :) Já se prozatím překvapivě orientuji skvěle, vůbec nebloudím a už mám nějaké to povědomí o tom, co kde je a jakým to je směrem :) na první den dobrý :P. Nakonec tedy došla a my se šli projít. Chodili jsme asi hodinku a půl a zašli jsme do meca na cheesburger (stojí tu překvapivě 1 euro, vše další je razantně dražší). Poté jsem jí doprovodil k jejímu ubytování, rozloučil se a šel se konečně natáhnout do hostelu. Můj dojem z této procházky je, že Čech s Francouzem se na stejné nižší úrovni angličtiny horko těžko domluví, Portugalce i Heikkimu jsem rozuměl 90% s touto slečnou to bylo tak 50:50 :/ a bohužel vzájemně. Musíme trénovat :) Po příchodu do Hostelu jsem proletěl net, sepsal na blog poslední dny a teď už si jdu konečně lehnout. Ráno na 10 musím do školy a poté na exkurzi města. Hei !

btw, Tampere je nádherné !

a ještě něco o Finech: Můj první dojem je takový, krom toho že jich tu mnoho má velké a široké nosy :)) takoví čuníci občas :>, že to jsou mimořádně milí lidé. K strohým projevům emocí - já dnes viděl třeba hlouček Finů tancovat nějaké společenské tance venku hned vedle restaurace :) očividně se skvěle bavili. Hodně Finů tu chodí oblékáno dost výstředně - piercingy, tunely, to tu je zcela běžné, matka s dětmi na pankáče taky, gothové kterých by jste se lekli i za dne, spousta mladých emíků a ostatní, tady zřejmě většiny jsou na denním pořádku. Holky tu trpí potřebou krátkých sukní, nebo kraťasů. Každá druhá má holé nohy téměř až k zadku, ale to mi vůbec nevadí :) Co se týče vzhledu holek, je jich tu opravdu mnoho nehezkých (dost často trpí právě na ty nosíky :( ), nicméně je tu těch holek tak strašně moc tolik, že i těch hezkých stejně není málo a tak je na co koukat :) Samé fajné blondýny, občas brunetky, sem tam i nějaká černoška :) Pak už tu jsou jenom kola, hrozně moc kol všude, nejvíce pod lidmi, opravdu oblíbený dopravní prostředek, po nich jsou skůtry a motorky a v poslední řadě velké množství pořádných starých amerických bouráků, ve kterých si jezdí finové jak páni a já jenom slintám :)

Cesta

Cesta byla úmorná, vyčerpávající, ale parádní :) Jel jsem vozem Magnum od firmy Renault. Hned ze začátku jsem byl upozorněn, že se zouvá hned na rohožce u dveří, uvnitř neuvěřitelně čisto, pořádek a žádný smrad - šlo poznat, že jsem v něm ještě nikdy nejel :D.. Vepředu jen dvě sedačky, daleko od sebe, mezi nimi spousta místa, tak možná mi chybělo vepředu pár cm na pohodlnější natáhnutí nohou, ale dával jsem je stejně nahoru, tak to nebylo tak hrozné :) V kabině lednička, dvě docela pohodlné postele nad sebou, stolek na notebook, zásuvky na 220 (takže jsem se po cestě nenudil a když to hrozilo, tak jsem si pustil nějaký film :) ), čínky, repráčky k počítači, plazma kouli :D, obrovské čelní sklo, no prostě jsem si připadal spíše jako v limuzíně, než v náklaďáku a před sebou jsem měl neustále ubíhající cestu. Byli jsme 17.5 metru dlouzí a 40 tun těžcí, občas jsem nechápal, jak jsme projeli některými zatáčkami, nebo zakrslými kruhovými objezdy :) Dostal jsem skvělého řidiče - jmenoval se Michal, je mu 28, řekl bych že jsme si i dost dobře rozuměli, hlavní téma byly ženské, řidiči, ženské, akce, ženské, škola, ženské, sociální menšiny a zase ženské.. :D Vyjeli jsme nakonec v 22:30 v pátek a pak jeli celou noc (krom povinné 45 min pauzy pro řidiče), projeli jsme většinu Polska, přes Varšavu až po Choroszcz, kde jsme museli zastavit na 9 hodin (povinná pauza) a také je v Polsku o prázdninách a víkendu zakázáno v určitém časovém rozmezí jezdit, takže bylo zapotřebí se přizpůsobit. Tam měli poměrně levný "kemp" pro řidiče / řidiče kamiónů, dal jsem si tam za 10 eur kopu vepřových žebírek, k tomu americké brambory a pepsi + k tomu ještě sebou na cestu dvě velké bagety a Coca-Colu, celkově mi přišlo, že v Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku byly hodně levné pumpy oproti těm našim, nemluvě o tom, že většina pump měla připojení k internetu. Nicméně se tady špatně spalo, protože i po zatáhnutí plastových clon, čímž jsme sice docílili totální tmy, bylo pořád vedro a ve vedru se špatně spí. V polovině neklidného spánku pustil Michal klimatizaci a to tak, že jsem brzy začal přímo mrznout a tak se už pak spalo lépe. Poté co nám skončila pauza jsme jeli dále, přes Litvu a Lotyšsko. Tyto státy mi přišly docela řádně zaostalé :)) na nic cesty, dokonce jsme chvíli jeli po cestě-necestě, nějaké udusané hlíně na hlavním tahu (sem bych se bál tankem), špatné značení, všechno rozkopané. Podél cest bylo nekonečně mnoho zemědělských usedlostí, stovky traktorů, vlastně největší co jsem tam po cestě viděl byla firma na traktory, kde měli vystavené snad všechny druhy traktorů co za svou působnost vyrobili :)) Nicméně tam bylo hrozně moc čápů.. Já doposud žil v domnění, že čápi jsou přes léto nebo kdy u nás a poté odlétají na zimu do Afriky, no ošklivě jsem se pletl, protože jestli v Česku potkáte čápa, tak se tam zřejmě jen zatoulal cestou do Litvy, Lotyšska, nebo Estonska.. Podél cest jich klovalo stovky a každý druhý sloup měl hnízdo jak kolo od traktoru :) Estonsko už vypadalo trochu lépe, hlavně se tam už normálně dalo platit Eury bez zbytečných stresů okolo přepočítávání a když jsme dojeli do Uulu, tak nás čekala zatím nejdelší - 24 hodinová pauza. Stáli jsme na benzině, vedle které stála zavřená česko-slovenská dřevěná hospoda (ano tu v Estonsku). Přes sklo šlo vidět, že tam nechali veškeré vybavení, včetně českých dresů, stovek bankovek a mincí z celého světa a spoustu dalších rekvizit. Dokonce venku pod otevřeným přístřeškem byly různé staré rekvizity, dřevěné korbely, mince přilepené na stěnu, nějaké medaile a odměny, 30 let starý ruský puk a další - opravdu jsem se divil, že to ještě nikdo neodnesl, nestálo by to žádnou námahu, přesto tam vše zůstalo tak jak to bylo opuštěno.  Michal mi pak ještě vyprávěl, že to tam bylo kdysi velmi oblíbené místo všech řidičů kamiónů jezdících kolem, že se tam pravidelně pořádaly akce, grilovačky a jiné. No škoda, že teď už ne, alespoň benzín a nafta tu pořád byly a to za cca 30kč v přepočtu obojí O_o. Na začátku pauzy jsme zjistili, že si Michal zapomněl vzít ze svého návěsu plynovou bombu, takže jsme museli najít alternativní zdroj potravy. Po chvíli jsem našel nedaleký obchůdek, kde měli levný chleba a dokonce i ramu :) tak jsem obojí koupil a Michal měl pro změnu v ledničce salám, rajčata a nějaké maso, tak jsme se vzájemně podělili a dobře najedli. Večer to už bylo horší, teplé jídlo chybělo, Michal se vztekal kvůli bomby a já odpoledne viděl nedaleko opuštěný grill, tak jsem navrhl, že si můžeme udělat oheň postaru :) No ze začátku se mi vysmál, ale když viděl jak jsem nasbíral chřestí, klacíky, šišky, kůru a polínka a je nachystaný dobrý základ pro oheň, tak už běžel nachystat hrnec s rýží a omáčku :D nakonec jsme si grill přinesli blíže k autu a zapálili (grill, ne auto). Po chvíli se vařila voda na rýži, ta se nám povedla na ohni tak akorát a pak už jsme jen přihřáli omáčku, no nakonec jsme šli oba spokojeně spát s plnými žaludky :P V těch 24 hodinách pauzy jsme mimo jiné stihli dva kvalitní spánky, pár filmů, posilovat s pomocí čínek a lavičky :D a menší obchůzku města. Internet zde výjimečně nebyl, ale nevadí, bylo i tak dobře :) Dojely nás tam zbývající auta z PM Trans které měly kvůli komplikacím zpožděný odjezd, no hned nás bylo více :) V cestě jsme pokračovali až ve 4 ráno (tamního času) necelých 200km do Talinu, což byla pohodová cesta po prázdných silnicích a rychle to utíkalo. Po sedmé jsme se konečně dostali do přístavu (já poprvé viděl baltské moře a lodě větší než paneláky) a čekali na nalození. Za cestu lodí jsem hloupě zaplatil 27 euro, jelikož jsem si lístek objednával přes firmu z Čech, kdybych si jej byl koupil na místě, tak bych zaplatil jen 11. Naše loď sice nebyla ta největší v přístavu i tak byla přímo obrovská, 8 pater vysoká s kapacitou spousty aut, motorek (viděl jsem zde naprosto parádní motorku !! tu vám musím ukázat, jak budu nahrávat fotky), kamiónů a asi 2500 pasažérů, viz http://en.wikipedia.org/wiki/MS_Viking_XPRS . Zanedlouho jsme vyjeli a já si užíval svou první plavbu :) prolezl jsem všechny paluby, byly tam různé herny, jídelny, obchody, diskotéka :D hlavně nádherný výhled na okolní moře a ostrůvky. Za námi několik stovek metrů dlouhá brázda rozbouřené vody, racci všude okolo, čerstvý vítr, palubní rozhlas v Estonštině a Finštině, všude možně hezké ženy a víc "blond" lidí, než jsem za život viděl, to celé dohromady dělalo úžasnou atmosféru :) po nějaké době jsem se vzdálil do kajuty, dát si konečně horkou sprchu, ale hned co jsem se cítil čistý a relativně suchý jsem zase vyběhl na palubu a sledoval příjezd do Helsinek. Byly tam ostrůvky s majáky, nebo i jen lesíky, mezi dvěma takovými jsme dost na těsno propluli. ( Tady mi bohužel došla baterka v mobilu a nestihl jsem zajít pro náhradní, takže žádná dokumentace :-/ ). V přístavu už čekala zaparkovaná ponorka a spoustu dalších obludně velkých lodí :) Vrátili jsme se do kamionu, vyjeli z lodi a tam jsem se se svým řidičem i s ostatními prozatimně rozloučil - budeme se pravděpodobně vídat pravidelně, domluvili jsme si spolu nějaké potencionální obchody, kluci se nabídli, že mě mohou až třikrát týdně zásobovat z Česka do Helsinek, nebo naopak a shodli jsme se, že by byla škoda to nějak nezpeněžit, tak uvidíme :). Z mapy jsem měl nastudovanou cestu z přístavu na vlakové nádraží, a tak jsem k němu po půl hodině docela najisto došel (z toho co jsem stihl za chůze vidět, Helsinky jsou také krásné), koupil si za 30e ticket do Tampere a šel čekat na vlak. Neuvěřitelně efektivní nádraží, vše fungovalo jak má, velikostí zabíralo tak desetinu toho co je v Praze, nicméně si nemyslím, že by od tamtud jezdilo méně vlaků. Prostě měli všechna nástupiště hned pěkně vedle sebe naskládané, žádné podchody, nadchody a cokoliv jiného. Vlak přijel 10 minut před odjezdem - v základním jízdném jsem měl místenku v business class a vyjeli jsme na vteřinu přesně v uvedený čas na ticketu. Vůz klimatizovaný, rozváželi jídlo a pití, vedle každé sedačky zásuvky pro notebook, pro ty tam všude byly také stolky, polštář na sedadle pod hlavou a ke každému úseku sedaček malý informační display o aktuální stanici, té příští, čase a rychlosti vlaku (v 90% cesty jsme jeli 160km/h a to to bylo jen "obyčejné" ICčko co jezdí každou hodinu). Přes uličku seděla vedle mě nějaká mladá finská žába, hezká štíhlá blondýnečka :) odhaduji na 15-16 let, neustále pokukovala, asi se divila, že mám tolik tašek :D nicméně po tom co jsem si objednal kávu a ona tak zjistila, že jsem zde cizí, tak jí zřejmě zvědavost nedala a přisedla si, a tak jsme zbytek cesty strávili povídáním - podotýkám, že ta malá žabka uměla daleko lépe anglicky než já :D Vtipné :) V Tampere kde jsme byli za necelé dvě hodiny jsme se rozloučili a každý si šel vlastní cestou. Mě na peronu čekal můj Finský tutor Heikki, ale to už zase příště :) Můj pocit z prvních chvílích ve Finsku převládalo nadšení, opravdu paráda, i ti lidi tady, jen tu mají všichni nějaké velké nosy :)

fotky z cesty - https://picasaweb.google.com/100604073063761750300/2Srpna2011?authuser=0&authkey=Gv1sRgCIiOodyBxI2EggE&feat=directlink